Nemám rád léto!
Ahoj Rade.
Tak jsem nakonec vyrazil na tři dny na kapry, i když letní kaprařinu nesnáším. Teplé plecháče a slivovice jak čaj, jídlo v bivaku nevydrží, plno komárů, člověk pořád zpocený a všude mraky lidí... Prostě nic pro mě. Dovolenou si vždy šetřím na jarní a podzimní kaprařinu. Ale týden celozávodní dovolené jsem nějak strávit musel. Když jsem viděl, že má v posledním červencovém týdnu i zapršet, tak jsem si i s kamarádem řekl: Pojďme to zkusit. Vybrali jsme stejně jako na podzim jednu soukromou vodu na Jižní Moravě.
Ať to zkrátím, volba to byla super. A to ve všech ohledech. Sebou jsem si vzal mé „domácí" boilies Černý losos, které jsi mi ty naroloval na jarní výpravu (zbylo mi cca 10 kg, tak jsem je několik dní předem trochu oživil prolitím mou směsí tekutých potrav). Samozřejmě nechyběli Tvé a Scottovy pop-upky. Už jsem jimi opravdu dobře vybaven a vytlačili vše ostatní.
Během prvního dopoledne se na břeh podívali dva šupíci s totožnou délkou. A to 106 cm s váhami 17,5 a 18,6 kg. Třetí do partičky pak byl tento den šupík těsně pod metr – měl 98 cm. Druhý den jsem nezačal moc dobře – několik ryb ztracených hned po záseku. Mrkl jsem na návazec a zjistil jsem, že „banánek" už není banánek... Ale nebylo divu. I mé oblíbené Carp ´R´ Us mají právo na únavu materiálu po takovýchto rybách J. Zlatý hřeb třídenního zápolení s úmorným vedrem (nakonec pršelo jen první dopoledne L) přišel druhý den těsně před koncem lovu. Po 45. minutovém souboji mi kamarád podebral třetího šupíka nad metr. Konkrétně 105 cm a 19,7 kg. Super!
Černého losůska si dal i jeden amurek J. Paradoxem bylo, že v tomto počasí ryby moc nereagovaly na pop-upky. Ani na panáčka, kousek nade či na ziga. I když... jednu rybu se mi nepodařilo otočit – razantní jízda na půlku Černého lososa 24 mm doplněného o půlku pop – up banán 20 mm (voní luxusně, několikrát denně jsem k němu musel čuchnout, abych si tu vůni připomněl J). Marně jsem se snažil prsty přibržďovat protáčející se cívku.
Údajně je v této lokalitě 5 kaprů nad metr. A já za dva dny měl na kontě 3 z nich. Moc mě lákalo mít fotku i se zbylými dvěma. Nicméně když třetí den ráno šel okolo rybář s výbavou a řekl mi, že jde za námi, že mu to poradila paní prodávající povolenky s tím, že nám to bere, tak bylo jasno: „A dost, po obědě jedeme domů...".
PS: jeden ze „svaté trojce" mi přišel i na podzim, tehdy však s váhou 20,5 kg... už se těším na podzimní kaprařinu! J Brzy mě čeká Tovačov a pak domácí štěrkovna.
